To, že chtějí lidé bydlet ve svém vlastním bytě (nebo rovnou domě), není nic neobvyklého. My lidé prostě chceme mít svůj domov, chceme mít místo, kam bychom se mohli kdykoliv vracet a kam patříme, a to nám právě podobná nemovitost nabízí. Jenže získání nějaké takové střechy nad hlavou u nás nikdy nebyla jednoduchá záležitost. V minulosti si musel svůj dům postavit (a strom zasadit a syna zplodit) každý muž, pak se za minulého režimu čekávalo dlouhá léta v pořadníku, než soudruzi někomu nějaký ten státní byt přiklepli, a dnes je to pro změnu zase tak drahé, že si svůj byt jen tak někdo za své úspory nekoupí.

A jak se to tedy řeší dnes? Dnes si lidé obvykle musí vzít hypotéku, kterou koupi svého bytu financují, a potom se musí po dlouhá léta uskromňovat, aby takový dluh splatili a mohli si konečně oddechnout, že bydlí ve svém.

Ovšem půjčky se u nás pochopitelně poskytují jenom těm, kdo jsou schopni je splácet. A ani u hypoték tomu není jinak. A co když nastane situace, ve které není žadatel o hypotéku schopen splácet ani tuto? K čemuž pochopitelně dochází, protože nemovitosti jsou drahé a musí se na ně tudíž půjčovat vysoké částky, které zkrátka nejsou pro někoho zvladatelné? Pak je logické, že někomu takovému v bance na koupi soukromé nemovitosti peníze nepůjčí.

Což je nepříjemné. Ale je to tragédie? Vlastně není. Když totiž někomu nepůjčí banka na koupi vlastního bytu, může být takovému člověku často poskytnuta aspoň nebankovní hypotéka na družstevní byt nebankovnihypoteka.cz. Což je dokonalá nabídka zejména právě pro ty, kteří na tradiční hypotéku nedosáhnou. Protože jsou byty ve družstevním vlastnictví levnější, stačí si na ně tedy půjčovat méně peněz, a to znamená i naději, že to zvládnou i ti, kteří by neměli na vyšší splátky u soukromých nemovitostí.

A proč by si někdo tedy nepořídil místo soukromého bytu byt družstevní? Vždyť je to vlastně skoro totéž.