O tom, že má u nás mnoho lidí psa, není pochyb. Někdy se však objevuje otázka, zda je to skutečně dobrý nápad. Obvykle je směřována na ty, kteří bydlí v bytě. Obecný konsenzus je většinou takový, že malý pejsek v bytě klidně být může, velké plemeno však nikoliv. To však nemusí být vždy pravda – závisí zde ne až tak na velikosti (i když i ta hraje svou roli), ale především na povaze a dispozici dané rasy.

V současnosti si například stále vyšší popularitu získává akita inu https://kenichiai.com/domu/. Ta patří ke středním až větším psům, a je tedy otázkou, zda ji lze chovat v bytě. Abychom mohli odpovědět, je potřeba se nejprve podívat na její povahu.

Akity bývají ostražité, samostatné, tvrdohlavé a poněkud odtažité, zvláště k cizím. Mají poměrně silný lovecký a hlídací pud (což dává smysl, koneckonců byly po stovky let používány k lovu i hlídání pozemku svého majitele). Způsob lovu byl ten, že pes našel kořist a musel ji sám zadržet na místě, dokud nepřišel lovec. To vyžadovalo tvrdou povahu, schopnost samostatně a rychle uvažovat, i určitou umíněnost – a to jsou vlastnosti, které má akita dodnes.

Jak se tedy promítnou do života ve středoevropském bytě? Musíme počítat s tím, že akita bude potřebovat svůj prostor, kam si bude moci v klidu odejít, když bude mít dost lidské přítomnosti, zvláště pokud budete mít hosty. Pokud tedy máte malý byteček, ve kterém vás bydlí více, bude lepší si volbu plemene ještě promyslet.

Dále zde máme otázku pohybu. Akita jej potřebuje docela dost, úměrně své velikosti. A nejen klasické procházky, ale procházky aktivní, kdy zaměstná nejen své tělo, ale také hlavu. Skutečně s ní budete chtít, až se unavení vrátíte například v zimě z práce, ochotni jít ještě na více než hodinu ven? Buďte v tomto případě realisté, jinak budete nešťastní nejen vy, ale i pes, a to ke škodě vás obou.

O tom, že má u nás mnoho lidí psa, není pochyb. Někdy se však objevuje otázka, zda je to skutečně dobrý nápad. Obvykle je směřována na ty, kteří bydlí v bytě. Obecný konsenzus je většinou takový, že malý pejsek v bytě klidně být může, velké plemeno však nikoliv. To však nemusí být vždy pravda – závisí zde ne až tak na velikosti (i když i ta hraje svou roli), ale především na povaze a dispozici dané rasy.

V současnosti si například stále vyšší popularitu získává akita inu https://kenichiai.com/domu/. Ta patří ke středním až větším psům, a je tedy otázkou, zda ji lze chovat v bytě. Abychom mohli odpovědět, je potřeba se nejprve podívat na její povahu.

Akity bývají ostražité, samostatné, tvrdohlavé a poněkud odtažité, zvláště k cizím. Mají poměrně silný lovecký a hlídací pud (což dává smysl, koneckonců byly po stovky let používány k lovu i hlídání pozemku svého majitele). Způsob lovu byl ten, že pes našel kořist a musel ji sám zadržet na místě, dokud nepřišel lovec. To vyžadovalo tvrdou povahu, schopnost samostatně a rychle uvažovat, i určitou umíněnost – a to jsou vlastnosti, které má akita dodnes.

Jak se tedy promítnou do života ve středoevropském bytě? Musíme počítat s tím, že akita bude potřebovat svůj prostor, kam si bude moci v klidu odejít, když bude mít dost lidské přítomnosti, zvláště pokud budete mít hosty. Pokud tedy máte malý byteček, ve kterém vás bydlí více, bude lepší si volbu plemene ještě promyslet.

Dále zde máme otázku pohybu. Akita jej potřebuje docela dost, úměrně své velikosti. A nejen klasické procházky, ale procházky aktivní, kdy zaměstná nejen své tělo, ale také hlavu. Skutečně s ní budete chtít, až se unavení vrátíte například v zimě z práce, ochotni jít ještě na více než hodinu ven? Buďte v tomto případě realisté, jinak budete nešťastní nejen vy, ale i pes, a to ke škodě vás obou.